Jak komunikovat na Facebooku 2: INVISIBLE GEAR

K tomuhle příspěvku jsem si původně ani nechtěl sednout a chtěl si ho nechat si pro sebe. Je to totiž od srdce, chápete. Začátek všeho, čemu jsem se kdy chtěl věnovat a v čem jsem nejlepší. Marketing pro fanoušky, co ocení, že na ně někdo myslí.

10471121_948071858545112_8259175215739092897_n

Moje začátky v airsoftu

Začátek všeho sahá do roku 2006. Táhlo mě to do lesa a nechtělo se mi sedět doma. Nerad ale dělám něco jen tak, takže jsem začal s airsoftem. Potkal jsem spoustu lidí se společným zájmem, podobalo se to hrám na počítači a bylo to super.

Po čase mi došlo, že ostatní se nechtějí zlepšovat a že jim venku stačí jedno odpoledne týdně. Zároveň jsem věděl, že je v Brně jednotka, co napodobuje 102. průzkumý prapor a je v tom prakticky nejlepší v republice. Přihlásil jsem se k ní. Na fotce jsem o 4 roky později:

PC040087

Cesta k tomu být součástí těch nejlepších (a zaujmout ostatní) mohla začít. I když jsme to tak v minulosti nebrali, vždycky jsme se chtěli odlišit tím, co děláme (a přitom si to samozřejmě užít na plný pecky). Zpětně vidím, že určitě platilo Bez práce nejsou koláče. Stačilo zůstat sedět doma…

Následoval Kurz průzkumník a “výběrák” k jednotce – a to jsou věci, co nejdou popsat. Musíte je zažít.

Ve zkratce to byly vždycky tři dny bez jídla a na střídačku běhání nebo klikování. V noci, v mlze, ve dne, na zemi, lesem, jakkoliv. Několikrát, zrovna když jsem třeba vyčerpáním zvracel za běhu, už moc nechybělo a prostě bych skončil.

Celou dobu stačilo říct jenom končím. 

To by v dnešní době, kdy je všechno hned nebo vůbec, asi nebyl problém. Ale snu, co jsem si vymyslel už několik let předtím jsem se nechtěl za žádnou cenu vzdát. K čemu by pak všechno bylo? Znova bych seděl doma a litoval. Dokončil jsem to. Na fotce jsem v průběhu Kurzu průzkumník:

DSC_03302

Brzo jsme si s Vítězslavem Reyesem Malinou uvědomili, že všichni, kteří nás sledují (samozřejmě ne hned, ale postupně, jak jsme začali víc psát a fotit – přecijen, v jednotce jsem byl nováček), doslova hltají všechno, co jsme jako správci Facebooku RHPz přidali. Měli jsme totiž offline obsah, co byl realitou naprosto někde jinde. Všechno ostatní bylo virtuální a byly to věci, co někde někdo stáhl.

Naše fotky byly z akce, šlo vidět jen vyčerpání, vybavení za desetitisíce a naše jednotka byla sen všech v republice.

Stálo to 3 víkendy v měsíci, co jsme vždycky strávili pod širákem, ale není právě tohle to nadšení, co by měl každej mít mít?

CIMG2874edit

Sn-C3-ADmek-2B018edit

vlcsnap-2012-10-29-09h12m56s108

Nechtěl jsem ale usnout na vavřínech a proto jsem se někdy kolem roku 2010 začal věnovat výrobě maskovacích obleků. To jsou obleky pro odstřelovače, ze kterých trčí ta hromada chlupů. Chtěl jsem prostě začít dělat něco víc – a v RHPz k tomu byla výborná příležitost ze spousty důvodů.

Ze začátku jsem je šil doma na koberci a potom jsem začal postupně spolupracovat s Víťou, jelikož měl doma mnohem lepší podmínky.

Moje první prototypy:

P3060129

Brzo se k tomu přidaly i kamufláže zbraní (po tom, co jsem to uviděl u Martina K. a Jakuba S.) a já začal hltat všechno kolem pobytu v přírodě a všeho, co se aspoň trochu zelenalo. O tři roky později jsme s Víťou byli dva machři na všechno, co se týkalo (a pořád týká) maskování od A do Z.

K tomu všemu jsme totiž podchytili i diskuzní fóra. Tam se Víťa stal nejčastějším rádcem kolem většiny témat, kterým skvěle rozuměl. Jeho názor byla prostě berná mince. Ve chvíli, kdy se na fórech někdo na něco podobnýho ptal, byla odpověď: Reyes (Víťa) nebo Nox (já).

Podobně to platilo, když někdo něco namítl proti nám. Naši fanoušci ho zchladili dřív, než jsme vůbec stihli přijít domů k počítači.

1

IMGP7219_postcard_postcard

Můj první kontakt s Facebookem tím pádem proběhl na stránce 102. průzkumného praporu (RHPz), kam jsme ze začátku přidávali obsah z webu (galerie, články). Neměli jsme ponětí o embedovaných like buttonech na webu a články se sdílely v původní verzi timeline. Jestli si to ještě pamatujete, byla to ta verze, kde nebyl obrázek náhledu s žádným podnadpisem. A myslím, že ani neexistovala úvodní fotka.

Ze začátku se taky dokonce zvažovalo, že na Facebook vůbec nepůjdeme a budeme si držet jen web. Což byla na dnešní dobu velká vize (všude se přece mluví o tom, že když to Zuckerberg vypne, máte po fanoušcích), ale kvalitní obsah jsme měli všude, takže nakonec – proč ne.

Začalo se sdílet.

Hrnuli jsme další hromady fotek, jezdili jsme na 80km pochody do Orlických hor, fotili tam všechny produkty a nápady a vymýšleli obsah. Zkuste si představit třídenní diskuzi na téma „Facebook, fanoušci a co pro ně zveřejníme“ – tak přesně takhle to bylo.

Doba se ale trochu posunula, s RHPz jsme skončili a my se posunuli k Invisible Gearu a práci pro zbrojíře, střelce a military.

Někdy kolem roku 2013 se tím pádem všechno přesunulo pod Víťovu živnost (tj. Invisible Gear) a spustila se i Facebook stránka, která perfektně funguje dodnes. Teď už to prakticky všechno zařizuje Víťa (výroba, texty, částečně fotky, já občas něco fotím a točím), ale byly to legendární časy, ve kterých jsme neměli konkurenci a udali jsme trend. V dnešní době, když někdo vyrobí hejkala doma, rozlišuje, jak jsme si je my pojmenovali na e-shopu IG.

sniper_wall_2_1680_1050

Takže jsme ve dvou lidech: fotili boží fotky, dělali články, všechno otextovali, pokryli všechny komunitní fóra o airsoftu, zbraních a maskování, udělali web (hlavně teda Víťa), založili Facebook, kterej má dosahy přes 100 % v dobrým týdnu a 80 % v horším týdnu a ke dnešku má přes 2800 fanoušků.

sniper_wall_1_1680_1050

Myslíte si, po tomhle všem, že by to za nás zvládla agentura? Nebo že nás to stálo hromadu peněz? Jasně, nebylo to hned, ale platilo, že když něco děláte doopravdy poctivě a umíte o tom dát vědět, svoje fanoušky si to najde. A pokud nemáte agenturu, musíte najít někoho, kdo to zvládne průběžně a umí ode všeho trochu.

Já tenhle článek napsal hlavně jako ilustraci toho, že pokud něco chcete dělat, dělejte to pořádně (i kdybyste měli zvracet za běhu jako já v roce 2009). S pořádným offline základem, know-how a taky tou trochou srdíčka, že. Ono totiž když se chce, všechno jde:

PA310121

Tenhle článek bych rád věnoval Víťovi Malinovi, kterej RHPz spoluzaložil a od roku 2009 mě učí, že se člověk nemá vzdávat a když už nemůže, tak ještě 3x může. Spem retine! Na fotce my s Víťou po 78km v kuse přes Orličky:

kopr

update: Invisible Gear jsme po třech letech boží práce zrušili (ale odkazy a články žijou dál) a vrhli se na focení a natáčení svateb jako Malovaný Obrázek. Dobrý ne?